Jak je možné, že nový řetěz řeže špičkově, ale po jeho naostření pilníkem nebo i na brusce ztrácí hodně ze svého řezného výkonu?
Uvedený dotaz je velmi častý při setkáních s uživateli pil na výstavách a u prodejců. Hlavně na výstavách následuje rozsáhlá diskuse se zaručenými postupy ostření a úpravami řetězů, aby jejich řezný výkon a také životnost byla co největší.
Většinou se všichni shodneme, že nový řetěz má asi nejvyšší řezný výkon – někteří profesionálové mohou o tomto tvrzení pochybovat, ale v zásadě je tomu skutečně tak. Výrobci řetězů doporučují pro ošetřování řetězu nářadí a postupy, které by měly otupenému řetězu za určitých podmínek vrátit po naostření parametry alespoň podobné těm u řetězu nového.
Jenže mnozí z uživatelů se tuto docela složitou součástku pily, jakou je pilový řetěz, snaží přizpůsobit podle svých představ a ne vždy se jim to podaří. Nechtějí slyšet o nejjednodušší pomůcce na ostření pilového řetězu – vodítku s pilníkem (prvním argumentem vždy bývá vysoká cena a pak údajná zbytečnost dílu), ale dokonce ani
nechtějí respektovat průměr pilníku, doporučeného výrobcem. Výsledkem takové údržby je pak profil ostří zubu, vytvarovaného úplně jinak, než navrhl a hlavně pořádně vyzkoušel výrobce. Při záběru každého zubu takto ostřeného řetězu s příliš otevřeným úhlem čela zubu do řezaného materiálu dochází k rázovému vychýlení ve směru jednotlivých zubů. Při obvodové rychlosti obíhajícího řetězu 24 m/s (otáčky motoru 11 tisíc za minutu, dělení řetězu 3/8″ se sedmizubou řetězkou) projde každým bodem na liště 43 tisíc řezných zubů za jednu minutu. To znamená, že u nevhodně ostřeného řetězu kmitne tento řetěz každou minutu provozu 21 500× na stranu pravého řezného zubu a stejným počtem kmitů postihne i levé řezné zuby. Skutečnost je ale komplikovanější v tom smyslu, že kmity vpravo a vlevo se střídají přesně tak, jak jsou na řetězu umístěny zuby. A vzdálenost mezi ostřím levého a pravého zubu u řetězu s dělením 3/8″ je pouhopouhých 37 mm. Zde je snad i laikovi jasné, že při tomto nepřiměřeném kmitání musí zcela zákonitě dojít k uvolnění spojovacích nýtů řetězu. S tím samozřejmě přichází v drtivé většině případů pokles řezného výkonu ruku v ruce s nárůstem rázů a odporů, působících na řetěz.
Bohužel, všem problémům není ještě konec. Velice často se u řetězů neobjevuje jen jeden problém, ale je jich kombinováno více. Stále přetrvávající neřestí je snižování výšky omezovacího zubu „podle oka”. Výsledkem jsou buď příliš silné třísky, odebírané řezným zubem (následuje podobné, již popsané rázové zatížení řezných zubů), nebo nedostatečný řezný výkon, vyplývající z příliš tenké třísky. V druhém případě se pak uživatel pokouší kompenzovat ztrátu řezného výkonu intenzivním tlakem do řezu. Dochází ke zvýšenému tření na kluzných plochách lišty a řetězu a jejich nadměrnému opotřebení, což opět přináší pokles životnosti řetězu i vodicí lišty.
Jaké je tedy doporučení pro pravidelnou údržbu pilového řetězu? Pravidelným ošetřením ostří jednotlivých zubů udržovat řetěz v ostrém stavu. Používat doporučený pilník s vodítkem. Vodítko udržuje pilník ve správné poloze vzhledem ke geometrickému tvaru zubu (1/10 průměru pilníku musí při ostření přečnívat přes hřbet zubu) a správný průměr pilníku zajistí spolu s odpovídajícím úhlem ostření (30 °) takový výsledný tvar řezného zubu, který zajistí nejvyšší řezný výkon, doprovázený minimem rázů a vibrací. Stejné pravidlo platí i pro snížení omezovacího zubu. Parametry ostření každého řetězu udává zadní strana prodejního obalu řetězu. Přibližně po pěti takto provedených údržbách je vhodné nechat řetěz naostřit na elektrickém ostřicím přístroji v servisu, kde mu bude vrácena stejná délka zubů a úhlování.
Pokud uvažuji o koupi elektrické brusky na pilové řetězy, zajímal bych se, zda mi nabízená bruska umožní nastavit hodnoty ostření pro mnou používaný typ řetězu. Určitě je třeba si zjistit, jakou tloušťku kotoučku potřebuji pro svůj řetěz, jestli mi bruska umožní snižovat omezovací zub, zda má rameno s kotoučkem správný sklon… Je třeba si také ověřit, zda ostřicí kotouček dodaný k brusce má odpovídající velikost zrna ve vztahu k otáčkám elektromotoru brusky, poněvadž bych se pak mohl divit, že mám čerstvě naostřený řezný zub spálený.
Výčet prohřešků proti servisní disciplíně pilových řetězů není zdaleka úplný. Dá se jich vyjmenovat ještě celá řada, ale uvedu jen jeden, dle mého názoru dosti vážný. Tímto prohřeškem je montáž nového řetězu na řetězku, u níž díky jejímu opotřebení již vypršela životnost. Takto opotřebená řetězka má dosedací plochy, jimiž je řetěz poháněn, proříznuty do větší hloubky než výrobcem doporučených 0,5 mm. Opotřebení dosedacích ploch řetězky způsobí změnu jejích rozměrů. Provozem nového řetězu na takto opotřebené řetězce dojde během několika minut k jeho poškození – zákonitě se musí přizpůsobit řetěz s mnoha pohyblivými částmi a vůlemi pevné řetězce. Řetěz se do opotřebené řetězky takzvaně „propadá“ neboli neopírá se o zuby řetězky hranou vodicího článku, ale vinou opotřebení řetězky dosedá spojovacími články na jednotlivé vrcholy řetězky a přes tyto vrcholy se láme. Výsledkem je nadměrné zvětšení vůlí v nýtových spojeních, vyúsťující až do přetržení řetězu. Všichni výrobci řetězů doporučují na jedné řetězce průběh maximálně tří pilových řetězů tak, že tyto řetězy jsou na této řetězce současně provozovány a pravidelně střídány. Uživatel nerespektující toto pravidlo si pak podstatným způsobem zkracuje životnost dalších provozovaných řetězů a vystavuje se riziku vážných úrazů, způsobených přetrženým řetězem.
Na životnost řezné soupravy má vliv ještě jeden důležitý faktor. Je jím kvalita použitého mazacího oleje. Zákonem č. 285/1995 Sb. byla s účinností od 1. ledna 1997 mimo jiné stanovena povinnost vlastníku lesa používat v lese při své hospodářské činnosti výhradně biologicky odbouratelné oleje k mazání řetězů motorových pil. Snahou většiny profesionálních uživatelů motorových pil je dosažení co nejmenších provozních nákladů. Jednou z položek, kde lze viditelně tohoto snížení dosáhnout, je položka za mazací olej pro řeznou část. Z tohoto důvodu jsou nahrazovány více či méně kvalitní biologické oleje, dostupné na našem trhu, směsí různých kapalin, pořízených za symbolické částky. V olejových nádržích pil, přicházejících do servisů, nacházíme kapaliny různých hustot, barev a vůní. Neznalý návštěvník takového servisu si může myslet, že před jeho příchodem si mechanik právě pochutnával na smaženém řízku (hranolcích či smažených bramborových
lupíncích). Bohužel, to jen majitel pily s poškozeným mazáním řezné části „ekologicky“ likvidoval přepálené zbytky rostlinného fritovacího oleje z domácí fritézy. Dalším extrémem je mazání řetězu vyjetým motorovým olejem. Nejčastějším argumentem zákazníka, reklamujícího nefunkční olejové čerpadlo na motorové pile, je to, že přece použil velmi kvalitní olej – vždyť před nalitím do motoru auta stál litr tohoto oleje několik set korun…
Společným jmenovatelem těchto „mazacích kapalin“ je zanedbatelná, spíše žádná mazací schopnost a velký obsah abrazívních příměsí. Výsledkem je značné opotřebení celé řezné části a postupný pokles dodávaného množství mazacího média až do úplné ztráty funkčnosti olejového čerpadla. Je otázkou, zda se tento způsob hospodaření vyplatí. Provozovatelé profi pil tvrdí, že v každém případě takto ušetří. Nepopírám, že pro servis je to také výhodné z důvodu vyššího prodeje náhradních dílů, řetězů a lišt.
Jaké je tedy doporučení pro pravidelnou údržbu pilového řetězu? Pravidelným ošetřením ostří jednotlivých zubů udržovat řetěz v ostrém stavu. Používat doporučený pilník s vodítkem. Vodítko udržuje pilník ve správné poloze vzhledem ke geometrickému tvaru zubu (1/10 průměru pilníku musí při ostření přečnívat přes hřbet zubu) a správný průměr pilníku zajistí spolu s odpovídajícím úhlem ostření (30 °) takový výsledný tvar řezného zubu, který zajistí nejvyšší řezný výkon, doprovázený minimem rázů a vibrací. Stejné pravidlo platí i pro snížení omezovacího zubu. Parametry ostření každého řetězu udává zadní strana prodejního obalu řetězu. Přibližně po pěti takto provedených údržbách je vhodné nechat řetěz naostřit na elektrickém ostřicím přístroji v servisu, kde mu bude vrácena stejná délka zubů a úhlování.
Pokud uvažuji o koupi elektrické brusky na pilové řetězy, zajímal bych se, zda mi nabízená bruska umožní nastavit hodnoty ostření pro mnou používaný typ řetězu. Určitě je třeba si zjistit, jakou tloušťku kotoučku potřebuji pro svůj řetěz, jestli mi bruska umožní snižovat omezovací zub, zda má rameno s kotoučkem správný sklon… Je třeba si také ověřit, zda ostřicí kotouček dodaný k brusce má odpovídající velikost zrna ve vztahu k otáčkám elektromotoru brusky, poněvadž bych se pak mohl divit, že mám čerstvě naostřený řezný zub spálený.
Výčet prohřešků proti servisní disciplíně pilových řetězů není zdaleka úplný. Dá se jich vyjmenovat ještě celá řada, ale uvedu jen jeden, dle mého názoru dosti vážný. Tímto prohřeškem je montáž nového řetězu na řetězku, u níž díky jejímu opotřebení již vypršela životnost. Takto opotřebená řetězka má dosedací plochy, jimiž je řetěz poháněn, proříznuty do větší hloubky než výrobcem doporučených 0,5 mm. Opotřebení dosedacích ploch řetězky způsobí změnu jejích rozměrů. Provozem nového řetězu na takto opotřebené řetězce dojde během několika minut k jeho poškození – zákonitě se musí přizpůsobit řetěz s mnoha pohyblivými částmi a vůlemi pevné řetězce. Řetěz se do opotřebené řetězky takzvaně „propadá“ neboli neopírá se o zuby řetězky hranou vodicího článku, ale vinou opotřebení řetězky dosedá spojovacími články na jednotlivé vrcholy řetězky a přes tyto vrcholy se láme. Výsledkem je nadměrné zvětšení vůlí v nýtových spojeních, vyúsťující až do přetržení řetězu. Všichni výrobci řetězů doporučují na jedné řetězce průběh maximálně tří pilových řetězů tak, že tyto řetězy jsou na této řetězce současně provozovány a pravidelně střídány. Uživatel nerespektující toto pravidlo si pak podstatným způsobem zkracuje životnost dalších provozovaných řetězů a vystavuje se riziku vážných úrazů, způsobených přetrženým řetězem.
Na životnost řezné soupravy má vliv ještě jeden důležitý faktor. Je jím kvalita použitého mazacího oleje. Zákonem č. 285/1995 Sb. byla s účinností od 1. ledna 1997 mimo jiné stanovena povinnost vlastníku lesa používat v lese při své hospodářské činnosti výhradně biologicky odbouratelné oleje k mazání řetězů motorových pil. Snahou většiny profesionálních uživatelů motorových pil je dosažení co nejmenších provozních nákladů. Jednou z položek, kde lze viditelně tohoto snížení dosáhnout, je položka za mazací olej pro řeznou část. Z tohoto důvodu jsou nahrazovány více či méně kvalitní biologické oleje, dostupné na našem trhu, směsí různých kapalin, pořízených za symbolické částky. V olejových nádržích pil, přicházejících do servisů, nacházíme kapaliny různých hustot, barev a vůní. Neznalý návštěvník takového servisu si může myslet, že před jeho příchodem si mechanik právě pochutnával na smaženém řízku (hranolcích či smažených bramborových
lupíncích). Bohužel, to jen majitel pily s poškozeným mazáním řezné části „ekologicky“ likvidoval přepálené zbytky rostlinného fritovacího oleje z domácí fritézy. Dalším extrémem je mazání řetězu vyjetým motorovým olejem. Nejčastějším argumentem zákazníka, reklamujícího nefunkční olejové čerpadlo na motorové pile, je to, že přece použil velmi kvalitní olej – vždyť před nalitím do motoru auta stál litr tohoto oleje několik set korun…
Společným jmenovatelem těchto „mazacích kapalin“ je zanedbatelná, spíše žádná mazací schopnost a velký obsah abrazívních příměsí. Výsledkem je značné opotřebení celé řezné části a postupný pokles dodávaného množství mazacího média až do úplné ztráty funkčnosti olejového čerpadla. Je otázkou, zda se tento způsob hospodaření vyplatí. Provozovatelé profi pil tvrdí, že v každém případě takto ušetří. Nepopírám, že pro servis je to také výhodné z důvodu vyššího prodeje náhradních dílů, řetězů a lišt.
